Už jako malá holka jsem velice ráda četla knihy. Ani nevím proč, ale nějak mě to napadlo, když mi bylo asi osm nebo devět let. Na základní škole jsem byla opravdu premiantem a dokázala jsem opravdu skvěle číst a taky jsem se velice rychle naučila různá písmenka. Taky si vzpomínám na svoji kamarádku, která ve třetí třídě si absolutně nemohla zapamatovat žádná písmenka. A když si ty písmenka zapamatovala dobře, tak je zase pletla. Třeba mojí kamarádce při vzdělávání se dělalo veliký problém, aby se zapamatovala, jak vypadá N a M. Taky jí dělaly problémy taky další písmenka.
Myslím si, že tohle dělá opravdu hodně lidem problémy někdy i v dospělosti. A to třeba moje máma. Moje maminka taky dříve měla velké problémy s tím, že se jí pletla písmenka, jako třeba například B a D, protože se u toho jenom otáčelo bříško. Ale myslím si, že tohle už nemá nic společného se vzdělávání, spíše ale s pozorností anebo s pamětí. Protože si myslím, že kdyby lidé měli opravdu perfektní paměť, že by se jim tato jednoduchá písmenka vůbec nepletla. Například já mám opravdu skvělou paměť, takže si pamatuji opravdu všechno, i kdybych nechtěla.
A taky mi věřte, že je to někdy velká otrava a nevýhoda, že si pamatujete naprosto všechno. Někdy je silná paměť opravdu prokletím. Nakonec jsem ve vzdělávání dospěla až tak daleko, že jsem vystudovala dvě vysoké školy a jsem na sebe náležitě pyšná a hrdá. Dokonce i moje maminka. Například mám taky sestru, která vystudovala jenom střední školu a má maturitu, protože jí učení a vzdělávání se moc nebavilo, tak ale je to každého věc. Hlavně, ať dělá každý to, co ho baví a co ho naplňuje. Anebo co mu vydělá také peníze, protože bez peněz člověk prostě fungovat nemůže. Myslím si, že peníze a vzdělání má k sobě velmi blízko. Sice ne vždy, ale hraje to spolu dost velkou roli.
